6 Lidská práva, Ústavní právo
CHARAKTERISTIKA A KATEGORIE LIDSKÝCH PRÁV
Lidská práva jsou práva jednotlivců, fyzických osob. Práva národnostních menšin jsou považována za práva individuální, nikoli kolektivní. Mezi základní práva a svobody jsou také řazena některá práva právnických osob, např. církví a náboženský společností, politických stran a hnutí, odborových organizací.
Dodržování základních práv a svobod zajišťuje stát soustavou právních, ekonomických, sociálních opatření a prostředků. Jejich ústavní a mezinárodněprávní ochrana je poskytována tehdy, když stát svým rozhodnutím porušil základní právo nebo svobodu fyzické osoby.
V České republice se problematikou dodržování lidských práv zabývá několik nevládních organizací, např. Český helsinský výbor, Sdružení Ammmesty International v ČR a Dokumentační středisko pro lidská práva.
Lidská práva se člení do tří kategorií:
1. absolutní lidská práva – nesmějí být porušována ani za války či jiné mimořádné situace. Jedná se o právo na život, právo nebýt držen v otroctví či nevolnictví, právo nebýt mučen, právo na ochranu proti retroaktivitě pozdějšího přísnějšího trestního práva, ale též právo na svobodu myšlení, svědomí, náboženství a právo na to, aby byla uznávána jeho právní osobnost.
2. minimální práva – týkají se postavení a práv fyzické osoby v trestním řízení.
3. podmíněná práva – jejich výkon může být omezen zákonem, např. z důvodu naléhavého veřejného zájmu, ochrany práv druhých.
OCHRANA LIDSKÝCH PRÁV V ČR
Rada vlády České republiky pro lidská práva je poradním orgánem vlády České republiky pro otázky ochrany lidských práv a základních svobod osob v jurisdikci České republiky, který byl zřízen usnesením vlády ČR č. 809 ze dne 9. prosince 1998. Sleduje dodržování a naplňování Ústavy České republiky, Listiny základních práv a svobod. Rada dále sleduje vnitrostátní plnění mezinárodních závazků České republiky v oblasti ochrany lidských práv a základních svobod, zejména závazků plynoucích z:
a. Mezinárodního paktu o občanských a politických právech,
b. Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech,
c. Úmluvy o ochraně základních lidských práv a svobod,
d. Mezinárodní úmluvy o odstranění všech forem rasové diskriminace,
e. Úmluvy o právech dítěte,
f. Úmluvy o odstranění všech forem diskriminace žen,
g. Úmluvy proti mučení a jinému krutému, nelidskému či ponižujícímu zacházení nebo trestání.
Předseda svolává nejméně čtyřikrát během kalendářního roku zasedání Rady. Její činnost se řídí statutem a jednacím řádem. Sekretariát Rady je organizačně začleněn do struktury Úřadu vlády České republiky.
Zmocněnec ve spolupráci se sekretariátem Rady vlády pro lidská práva vykonává činnosti, které plynou z funkcí zmocněnce vlády pro lidská práva, předsedy Rady pro lidská práva a 1. místopředsedy Rady pro záležitosti romské komunity. Zejména plní funkci iniciativního a koordinačního orgánu vlády v oblasti vyhodnocování stavu a úrovně dodržování ochrany lidských práv v ČR.
Výbory Rady vlády ČR pro lidská práva
Rada může k řešení otázek souvisejících s její činností zřizovat odborné výbory a pracovní skupiny. Členy výborů a skupin jmenuje a odvolává Rada na návrh člena Rady. Činnost výborů a skupin zajišťují tajemníci výborů a skupin, kteří jsou zaměstnanci sekretariátu Rady. Výkonem funkce je pověřuje předseda Rady na návrh tajemníka Rady.
- Občanská a politická práva
- Hospodářská, sociál. a kult. práva
- Proti mučení a nelidskému zacházení
- Pro práva dítěte
- Pro práva cizinců
- Pro lidská práva a biomedicínu
- Sexuální menšiny
- Proti diskriminaci
MEZINÁRODNÍ OCHRANA LIDSKÝCH PRÁV
Na mezinárodní úrovni zajišťující ochranu lidských práv a základních svobod jednak Výbor pro lidská práva, Komise pro lidská práva a její subkomise pro předcházení diskriminace a ochranu menšin, Komise pro odstranění rasové diskriminace a Výbor proti mučení v Ženevě, jednak Evropská komise pro lidská práva a Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku.
- Výbor pro lidská práva
- Komise pro lidská práva
- Výbor proti mučení
- Výbor OSN pro odstranění rasové diskriminace
- Evropská komise pro lidská práva
- Evropský soud pro lidská práva (ESLP)
- Mezinárodní organizace práva (v Ženevě)
- Výbor pro odborové svobody
- Vyšetřovací a smírčí komise pro odborové svobody
- Ministerstvo zahraničí USA
- Mezinárodní soud (v Haagu)
VEŘEJNÝ OCHRÁNCE PRÁV
Od roku 2000 se dalším orgánem ochrany práva stává v České republice veřejný ochránce práv (ombudsman). Působí k ochraně osob před jednáním úřadů a dalších institucí, pokud je v rozporu s právem, neodpovídá principům demokratického právního státu s právem, neodpovídá principům demokratického právního státu a dobré správy, jakož i před nečinností úřadů a institucí a tím přispívá k ochraně základních práv a svobod.
Je volen Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR na šest let.
Hlavní činnost veřejného ochránce práv spočívá v přešetřování stížností osob na postup, rozhodování nebo nečinnost orgánů veřejné správy.
Jeho působnost se vztahuje na ministerstva a jiné správní úřady s působností pro celé území státu, další správní úřady jim podléhající, krajské úřady, města a obce při výkonu státní správy, dále na Policii ČR, Armádu ČR, Hradní stráž, Vězeňskou službu ČR, zařízení, v nichž se vykonává vazba, trest odnětí svobody, ochranná nebo ústavní výchova, ochranné léčení a veřejné zdravotní pojišťovny.
Nevztahuje se na Parlament, prezidenta republiky a vládu, na Nejvyšší kontrolní úřad, na zpravodajské služby ČR, na vyšetřovatele Policie ČR.
LISTINA ZÁKLADNÍCH PRÁV A SVOBOD
Listina je základním souborem práv člověka měřítku českého právního řádu, která zaujímá nezastupitelné místo. Jako součást ústavního pořádku představuje právní dokument s nejvyšší právní sílou.
V úvodu Listiny je mimo jiné proklamovaná neporušitelnost přirozených práv člověka, práv občana a svrchovanost zákona, obecně sdílené hodnoty lidství a samosprávné tradice národa a díl odpovědnosti vůči budoucím generacím za osud veškerého života na zemi.
Mezi její obecná ustanovení patří tyto principy:
- lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti a právech
- základní práva a svobody jsou nezadatelné, nepromlčitelné a nezrušitelné
- každý občan může činit, co není zákonem zakázáno, a nesmí být nucen činit, co zákon neukládá
- státní moc lze uplatňovat v mezích zákona a způsobem, který zákon stanoví; povinnosti mohou být ukládány jen zákonem a jen při zachování základních práv a svobod
- základní práva a svobody zaručují všem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry, náboženství, politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení
- meze základních práv a svobod mohou být za podmínek stanovených v Listině základních práv a svobod upraveny pouze zákonem
- nikomu nesmí být způsobena újma na právech pro uplatňování jeho základních práv a svobod
Listina přejímá klasické dělení lidských práv, která jsou členěna na tzv. základní lidská práva a svobody, politická práva, přičemž neopomíjí práva příslušníků národnostních a etnických menšin, hospodářská, sociální a kulturní práva a práva na soudní a jinou ochranu.
Čtyři skupiny práv a svobod:
I. Lidská práva a základní svobody
o základní lidská práva a svobody
§ právo na život
§ právo na nedotknutelnost osoby a jejího soukromí
§ právo na osobní svobodu
§ zákaz nucených prací
§ právo na nedotknutelnost obydlí
§ právo na lidskou důstojnost, osobní čest a dobrou pověst
§ právo na listovní tajemství
§ svobodu pohybu a pobytu
§ svobodu myšlení, svědomí a náboženského vyznání
o politická práva
§ svoboda projevu a právo na informace
§ právo shromažďovací
§ petiční právo
§ právo se sdružovat
§ právo participovat na správě veřejných věcí
§ volební právo
§ právo na odpor
II. Práva národnostních a etnických menšin
§ právo rozvíjet vlastní kulturu
§ právo rozšiřovat a přijímat informace v mateřském jazyku
§ právo sdružovat se v národních spolcích
III. Hospodářská, sociální a kulturní práva
§ právo na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu
§ právo sdružovat se k ochraně hospodářských a sociálních zájmů
§ právo na práci
§ právo na stávku
§ právo na odměnu za práci
§ právo na přiměřené hmotné zabezpečení
§ právo na vzdělání
§ právo na ochranu zdraví
§ právo na přístup ke kulturnímu bohatství
§ právo na příznivé životní podmínky a na informace o stavu životního prostředí
IV. Právo na soudní a jinou právní ochranu
§ právo na ochranu soudem nebo jiným orgánem
§ právo na spravedlivý proces
§ právo na právní pomoc a tlumočníka
§ právo na obhajobu
§ právo odepřít výpověď
§ právo na rozhodnutí bez zbytečných průtahů
§ právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem
§ právo na veřejné projednávání
CHARAKTERISTIKA A PRAMENY ÚSTAVNÍHO PRÁVA
Ústavní právo je právní odvětví zahrnující právní předpisy nejvyšší právní síly, které tvoří vrchol právního řádu.
Předpisy ústavního práva mají nejvyšší právní sílu.
Jsou to:
- Ústava ČR
- Listina základních práv a svobod
- ústavní zákony
Od ostatních zákonů se liší především způsobem, jakým jsou projednávány a přijímány.
ÚSTAVA ČR
Ústava je právní předpis nejvyšší právní síly.
Ústava ČR, ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Listina základních práv a svobod č. 2/1993 Sb., ústavní zákony přijaté podle Ústavy, a další ústavní zákony postupně přijímané ČNR, FS ... Tyto zákony a další ústavní zákony nadřazeny zákonům běžných i ostatním právním předpisům.
Ústava ČR má nejvyšší právní sílu a stojí na vrcholu hierarchie právních norem. Všechny běžné zákony i předpisy s nižší právní silou s ní musí být v souladu a nemohou jí odporovat.
Ústava je uvozena preambulí, dále je rozdělena do 8 hlav, které se člení na 113 článků.
Preambule
Slavnostní preambule se přihlašuje k tradicím dávné státnosti zemí Koruny české i státnosti československé. Zdůrazňuje nedotknutelnost hodnoty lidské důstojnosti a svobody i požadavek rovnoprávnosti občanů. Českou republiku charakterizuje jako součást evropských a světových demokracií, jejímž cílem je střežit a rozvíjet přírodní a kulturní, hmotné a duchovní bohatství a řídit se osvědčenými principy právního státu.
HLAVA 1
Základní ustanovení
Česká republika je definována jako svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát založený na úctě k právům a povinnostem člověka a občana. Zdrojem veškeré státní moci je lid, který ji vykonává prostřednictvím orgánů moci zákonodárné, výkonné a soudní. Toto rozdělení mocí ve státě je typické pro demokratické formy vlády.
HLAVA 2
Moc zákonodárná
Zákonodárnou moc svěřuje Ústava ČR Parlamentu, který je tvořen dvěma komorami.
- DOLNÍ KOMORA – Poslanecká sněmovna – Má 200 poslanců, kteří jsou voleni většinovým zastoupením na funkční období 4 let. Poslancem může být zvolen každý občan republiky, který má právo volit a dosáhl věku 21 let.
- HORNÍ KOMORA – Senát – Je tvořen 81 senátory, kteří jsou voleni podle zásad většinového systému podle zásad většinového systému na období 6 let tak, aby každé dva roky byla volena třetina senátorů. Senátorem může být zvolen každý občan České republiky, který má právo volit a dosáhl věku 40 let.
Obě parlamentní komory si zřizují jako své orgány výbory a komise. Poslanecká sněmovna zřizuje povinně: výbor mandátový a imunitní, petiční, rozpočtový a organizační.
Senát ze zákona ustavuje: organizační, mandátový a imunitní výbor.
Obě komory mohou zřizovat jakékoli další výbory, komise – dočasné nebo stálé.
Základním úkolem Parlamentu je projednávání a přijímání zákonů – legislativní činnost.
Právo navrhnout zákony mají: poslanci, skupiny poslanců, vláda, Senát jako celek a zastupitelstvo kraje.
Projednávání návrhů zákonů probíhá ve třech čteních. K přijetí návrhu zákona je třeba nadpoloviční většiny přítomných poslanců, kvalifikované třípětinové většiny poslanců v případě ústavního zákona a mezinárodní smlouvy.
Ve zkráceném jednání lze návrh zákona projednat pouze ve stavu legislativní nouze nebo k zajištění mezinárodního míru a nebezpečnosti. Pokud Poslanecká sněmovna s návrhem zákona souhlasí, postoupí je Senátu, který jej musí ve lhůtě 30 dnů projednat.
Nevyjádří-li v této lhůtě, je zákon přijat, zamítne-li jej, hlasuje o něm znovu Poslanecká sněmovna a návrh je přijat většinou poslanců.
Prezident republiky je oprávněn vrátit přijatý zákon Poslanecké sněmovně, která o něm hlasuje a která zákon příjme nadpoloviční většinou všech poslanců. V případě, že dojde k rozpuštění Poslanecké sněmovny, přísluší Senátu zvláštní normativní pravomoc. Je oprávněn přijímat zákonná opatření, která se však nesmí týkat Ústavy, státního rozpočtu, státního závěrečného účtu a mezinárodních smluv. Na první schůzi Poslanecké sněmovny musí být tato zákonná opatření dodatečné schválena.
Vedle ústavodárné a zákonodárné pravomoci náleží Parlamentu další kompetence:
a) kontrolní (vláda je odpovědna Poslanecké sněmovně, která jí může vyslovit nedůvěru) – schvaluje mezinárodní smlouvy vyžadující podle Ústavy souhlas Parlamentu a činí zásadní rozhodnutí ohledně válečného stavu a vyslání ozbrojených sil mimo území České republiky. Volí Veřejného ochránce práv, členy Rady České televize, Rady Českého rozhlasu, navrhuje vládě členy Rady pro rozhlasové a televizní vysílání, ...
b) kreační – zřizovací – Parlament volí prezidenta republiky, Senát, dává souhlas se jmenování soudců Ústavního soudu, volí členy Nejvyššího kontrolního úřadu,...
HLAVA 3
Vláda
Vláda je vrcholným orgánem výkonné moci. Je to kolegiální orgán tvořený předsedou, místopředsedy a jednotlivými ministry. Předsedu, který koordinuje činnost jmenuje prezident republiky, ostatní členy vlády navrhuje předseda a jmenuje opět prezident.
Jednotlivé členy vlády pověřuje prezident řízením ministerstev a jiných úřadů. Ministerstva lze zřizovat podle Ústavy jen na základě zákona.
Ze své činnosti je vláda odpovědna Poslanecké sněmovně Parlamentu. Vláda organizuje a zajišťuje plnění úkonů v oblasti zahraniční politiky, obrany a bezpečnosti státu, hospodářské, sociální a kulturní výstavby.
Jako kolektivní orgán rozhoduje ve sboru zejména:
- o návrzích zákonů předkládaných Parlamentu
- o vládních nařízeních
- o provádění programového prohlášení vlády
- o zásadních otázkách vnitřní a zahraniční politiky
- o hospodářských opatřeních
- o návrhu státního rozpočtu a závěrečného účtu
Činnosti vlády:
- řídící
- organizátorská
- kontrolní
- normotvorná
Vlastní normotvorná činnost
Vláda může k provedení zákona a v jeho mezích vydávat tzv. vládní nařízení. Je to obecně závazný právní předpis, který zpravidla konkretizuje obecnější formulace zákona a upravuje postup směřující k jeho přesnému dodržování. Má nižší právní sílu než zákon.
Mezi orgány výkonné moci zařazuje naše Ústava i státní zastupitelství, které zaujímá důležité postavení mezi orgány právní ochrany.
Prezident republiky
Je volen Parlamentem na schůzi oboru komor na dobu 5 let, maximálně dvakrát za sebou. Kandidátem může být jen občan České republiky s právem volit a starší 40 roků, kterého navrhne nejméně 10 poslanců nebo 10 senátorů.
Pravomoci prezidenta:
1. samostatné – prezident není z výkonu své funkce odpovědný
o jmenuje a odvolává předsedu a další členy vlády a přijímá jejich demisi
o svolává zasedání PS a tuto komoru rozpouští
o jmenuje předsedu, místopředsedu a soudce Ústavního soudu
o udílí individuální milost v trestním řízení
o má právo vrátit Parlamentu přijatý zákon
o podepisuje zákony
2. spolupodepsané – předsedou nebo jím pověřeným členem vlády
o zastupuje stát navenek
o sjednává a ratifikuje mezinárodní smlouvy, přijímá,
o pověřuje a odvolává vedoucí zastupitelských misí
o je vrchním velitelem ozbrojených sil
o vyhlašuje volby do PS a S
o propůjčuje a uděluje státní vyznamenání
o má právo se účastnit schůzí obou komor Parlamentu, jejich výborů a komisí, kdykoliv o to požádá, musí mu být uděleno slovo, účastnit se schůzí vlády
HLAVA 4
Moc soudní
Moc soudní je nezávislá, ze své činnosti není odpovědna žádné jiné moci, tedy ani zákonodárné, ani výkonné. Orány soudní jsou třetí složkou mocenských orgánů.
Soudy zejména:
- rozhodují o právech a povinnostech fyzických a právnických osob a státu
- rozhodují o vinš obžalovaného
- ukládají zákonem stanovené tresty
- přezkoumávají zákonnost rozhodnutí orgánů veřejné správy
Soustava soudů v ČR
Ústavní soud ČR (Brno)
Nejvyšší správní soud ČR (Brno) = Nejvyšší soud ČR (Brno)
Vrchní soudy (Praha, Olomouc)
Krajské soudy
Okresní soudy - rejstříkové soudy
HLAVA 5
Nejvyšší kontrolní úřad (NKÚ)
NKÚ je nezávislým orgánem vykonávajícím kontrolu nad hospodařením se státním majetkem, státním závěrečným účtem, plněním státního rozpočtu a zadáváním veřejných zakázek. V čele úřadu stojí prezident a viceprezident, kteří jsou na návrh PS jmenováni prezidentem.
HLAVA 6
Česká národní banka (ČNB)
Jde o právnickou osobu s veřejnoprávním postavením. Ve své činnosti je nezávislá na pokynech jiných státních orgánů. Hlavním úkolem ČNB je pečovat o stabilitu měny. Řídícím orgánem je Bankovní rada jmenovaná prezidentem republiky. Jejími členy jsou na šest let jmenováni guvernér (Singer), dva viceguvernéři a další čtyři členové.
HLAVA 7
Územní samospráva
Ústava vymezuje Českou republiku jako jednotný stát. Území se člení na samosprávné celky, tj. obce a kraje.
Obce – jsou základními územními samosprávnými celky. Své záležitosti spravují jednak samostatně v rámci samosprávné působnosti, jednak vykonávají státní správu v rozsahu stanoveném zvláštními zákony. Jsou spravovány zastupitelstvy.
Kraje – jsou vyššími samosprávnými celky, které jsou v souladu s Ústavou spravovány krajskými zastupitelstvy.
HLAVA 8
Přechodná a závěrečná ustanovení