4 Právní norma, Právní vztahy (neni zastupování)
OSOBY BLÍZKÉ
Osobou blízkou je příbuzný v řadě přímé, sourozenec, manžel.
DOMÁCNOST
Domácnost tvoří FO, které spolu trvale žijí a společně uhrazují náklady na své potřeby.
PRÁVNÍ NORMA, DRUHY PRÁVNÍCH NOREM
Právní norma je obecně závazné pravidlo chování, které má státem stanovenou nebo uznanou formu a které je vynutitelné státním donucením.
Právní norma má tři části:
1. HYPOTÉZA – podmínky, za kterých se norma uplatňuje. Vymezuje zejména právní skutečnosti, subjekty normy a objekty, kterých se týkají oprávnění a povinnosti.
2. DISPOSICE – vlastní pravidlo chování, tj. oprávnění a povinnosti adresátů normy. Nedodržení povinnosti stanovené v dispozici.
3. SANKCE – následky za nesplnění povinností určených dispozicí.
Znaky právní normy:
1. Normativnost – norma stanoví příkaz, zákaz nebo oprávnění nějak se chovat.
2. Právní závaznost – každé pravidlo chování nemusí být vždy závazné. Norma může být i radou nebo doporučením. Právní normy se od pouhých rad nebo doporučení liší tím, že to co stanoví, stanoví závazně.
3. Obecnost – právní norma je nejen závazná, ale obecně závazná. Neřeší jednotlivý konkrétní případ, ale vztahuje se na neurčitý počet případů. Obecně je vymezen také subjekt právní normy.
4. Vynutitelnost státním donucením – tento znak odlišuje právní normu od jiných druhů norem. Státním donucením se především zabezpečuje plnění právních norem v případě, kdy právo není respektováno. Zvláštním druhem státního donucení je sankce.
5. Zvláštní státem stanovená nebo uznaná forma – znak typický pro právní normu. Aby právní norma byla platná, musí mít určitou formu. Tyto formy jsou tzv. prameny práva, jak je např. Ústava, zákon, vyhláška,…
Druhy právních norem:
1. Podle způsobu vymezení pravidla chování
a. přikazující (přikazují, jak se máme chovat)
b. zakazující (zakazují nějaké chování)
c. opravňující (dovolují nějaké chování)
2. Podle stupně závaznosti
a. kogentní – závazně určující práva a povinnosti jejich adresátů, tzn. že tato norma je bezvýhradně závazná a nepřipouští žádné odchylky
b. dispozitivní – je ponechána určitá volnost, možnost dohody
3. Podle použité legislativní techniky
a. taxativní – přesné, úplné, konečné vymezení, které vylučuje možnost rozšíření použití normy
b. demonstrativní – příkladé vymezení, typickým použitím slova zejména
Platnost a účinnost právní normy:
Aby zákon byl platný, musí být nejen projednán a schválen Ústavou předepsaným způsobem, ale včas a řádně vyhlášen, uveřejněn.
Platnost – informace o tvorbě právní normy; s právní normou se seznamujeme, uveřejňovány jsou normy ve Sbírce zákonů
Účinnost – podle právní normy se řídíme
Prázdniny zákona – doba než nabude účinnost zákona
PŘEDPOKLADY VZNIKU PRÁVNÍCH VZTAHŮ
Právní vztahy jsou zvláštním druhem společenských vztahů.
Vzájemné vztahy mezi lidmi jsou společenské vztahy. Pokud jsou upravené právními normami, stávají se právními vztahy.
Aby mohl právní vztah vzniknout, musí existovat právní norma, která takový společenský vztah upravuje, právní skutečnost, se kterou je vznik, změna nebo zánik právního vztahu spojen, a objekty a subjekty právních vztahů.
PRVKY PRÁVNÍHO VZTAHU
Mezi prvky právního vztahu patří:
- subjekty (FO, PO a Stát)
- objekt (to, k čemu směřují práva a povinnosti subjektů – věci, hodnoty lidské osobnosti, výsledky tvůrčí činnosti)
- obsah (oprávnění subjektu, povinnosti subjektu)
SUBJEKTY PRÁVNÍCH VZTAHŮ
Subjektem je ten, kdo je v právním vztahu povinen nebo oprávněn něco konat, něčeho se zdržet, něco strpět. Subjekty právního vztahu jsou lidé (FO), organizace a orgány (PO), kterým právo přiznává dvojí právní subjektivitu:
- způsobilost k právům a povinnostem
FO – vzniká narozením a zaniká smrtí.
I u počatého dítěte (nasciturus), narodí-li se živé, vzniká v některých případech právní subjektivita.
PO – vzniká vznikem a zaniká zánikem PO
- způsobilost k právním úkonům
FO – mohou vlastním jednáním zakládat, měnit a zrušovat své právní vztahy, nabývat práva a plnit povinnosti. Tato způsobilost vzniká v plném rozsahu až zletilostí.
Nezletilí mohou činit pouze právní úkony přiměřené rozumové vyspělosti odpovídající jejich věku a jsou stanoveny právní normou.
Soud může zbavit nebo omezit způsobilost k právním úkonům a musí ustanovit opatrovníka.
PO - jsou to uměle vytvořené subjekty, které v právních vztazích vystupují a jednají jako lidé.
Při právních úkonech jsou PO zastupovány osobami fyzickými, které za ně jednají jejich jménem na jejich účet buď přímo jako jejich orgány, nebo nepřímo na základě plné moci jako jejich zástupci. I fyzické osoby se mohou nechat na základě plné moci zastupovat.
Stát – je veřejnoprávní korporací, mající územní samosprávné celky.
PRÁVNÍ SKUTEČNOSTI
Právní skutečností je každá skutečnost, s níž právní norma spojuje vznik, změnu nebo zánik právního vztahu.
Právní úkon:
Musí jít o chování vědomé a volní. Nemůže chybět jedna ze složek úkonu – vůle nebo projev. Svoji vůli musí subjekt projevit navenek a lze je provést:
- výslovně – ústně nebo písemně
- jinak než výslovně (konkludentní právní úkon) – musí z něj být patrné, jakou vůli jednající projevuje (roztrhání listiny, přeškrtnutí podpisu). Někdy jsou sem zařazovány i úkony učiněné mlčky, což je třeba důkladně prozkoumat. V právu neplatí zásada „kdo mlčí, souhlasí“. Mlčení může znamenat nesouhlas s něčím, nepřipojení se,…
Třídění právních úkonů:
- jednostranné (závěť, vydědění)
- dvoustranné (smlouva)
- vícestranné (smlouva o sdružení)
Právní události:
= jsou skutečnosti, na něž váže právní norma vznik, změnu nebo zánik právního vztahu a to nezávisle na vůli subjektu, jehož se bezprostředně dotýká.
- preklusivní lhůta – zánik práva
- promlčecí lhůta – právo nezaniká, ale je pouze oslabeno