Veska a právo

PRÁVNÍ ÚPRAVA

-           usnesení předsednictva ČNR č. 2/1993 SB., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku ČR. A to především čl. 26 odst. 3 LZPS.

-           Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti

-           Zákon č. 2/1969 Sb., o zřizování ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Kde se v ustanovení § 9 vymezují kompetence MPSV.

-           Právní úprava na tomto úseku je charakteristická svou početnou sumou podzákonných právních předpisů, zejména nařízení vlády a vyhlášek MPSV ČR.

PŮSOBENÍ ORGÁNŮ STÁTNÍ SPRÁVY A SAMOSPRÁVY NA ÚSEKU ZAMĚSTNANOSTI

Státní správu v této oblasti státní politiky zaměstnanosti v ČR vykonávají:

·        Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR,

·        Úřady práce .

Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR řídí a kontroluje výkon státní správy a dodržování zákonnosti při zabezpečování státní politiky zaměstnanosti, přičemž zejména:

·        Zabezpečuje tvorbu národní soustavy povolání v souladu s vývojem trhu práce,

·        řídí úřady práce,

·        vykonává kontrolní činnost na úseku zaměstnanosti včetně ukládání pokud,

·        spravuje prostředky na zabezpečování státní politiky zaměstnanosti a rozhoduje o jejich použití,

·        soustavně sleduje a vyhodnocuje situaci na trhu práce, zpracovává prognózy vývoje zaměstnanosti,

·        zpracovává koncepce státní politiky zaměstnanosti,

·        podněcuje a hmotně podporuje zřizování společensky účelných pracovních míst a vytváření veřejně prospěšné práce,

·        může zřizovat státní rekvalifikační střediska.

Samosprávné orgány

Krajské zřízení a zaměstnanost

Přímo v zákoně č. 129/2000 Sb., o krajích můžeme nalézt jeden "styčný bod" mezi krajským zřízením a zaměstnaností. Dle ustanov. § 78 odst. 1 z. č. 129/2000 Sb., o krajích zastupitelstvo kraje zřizuje vždy výbor pro výchovu, vzdělávání a zaměstnanost. Tento výbor musí být nejméně pětičlenný. Výbor pro výchovu, vzdělávání a za­městnanost má následující legální působnost:

a) v návaznosti na demografický vývoj a vývoj zaměstnanosti posuzuje a vyjadřuje se k síti škol a školských zařízení, studijních a učebních oborů a k jejich změnám v působnosti kraje,

b) předkládá návrhy na zkvalitnění péče poskytované školami a školský­ mi zařízeními, popřípadě předškolními zařízeními, které kraj zřizuje,

c) vyjadřuje se k záměrům na poskytování dotací v oblasti mládeže, tělovýchovy a sportu,

d) projednává zprávy o výsledcích výchovně vzdělávací činnosti škol, školských zařízení a předškolních zařízení, které kraj zřizuje,

e) plní další úkoly v oblasti. výchovy a vzdělávání, kterými jej pověří        zastupitelstvo.

Obecní zřízení a zaměstnanost

V současné době náš právní řád obcím - na rozdíl od krajů - zřízení ta­kovéhoto výboru zastupitelstva obce neukládá. Zastupitelstvo obce si může v případě potřeby zmíněný výbor rovněž zřídit, zde je však tedy uplatněn prvek fakultativity nikoliv obligatornosti.

Zákon o obcích, jako základní právní předpis v sektoru obecního zřízení, nyní pro tyto veřejnoprávní kor­porace nestanoví žádnou výslovnou povinnost týkající se zaměstnanosti. Nicméně nepřímo k podpoře zaměstnanosti na území předmětné obce (měs­ta) vybízí v ustanovení § 2 zákona č. 128/2000 Sb., kde se mj. stanoví, že obec pečuje o všestranný rozvoj svého území a o potřeby svých občanů. A prá­vo na zaměstnání za takovouto oprávněnou potřebu jistě nutno pokládat.

K této interpretaci napomáhá i zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, který v ustanovení § 8 odst. 1 písm. b) ukládá úřadům práce za povinnost spolupracovat s obcemi.

NEZAMĚSTNANOST

Státní politika zaměstnanosti - státní politika zaměstnanosti spě­je k dosažení rovnováhy mezi nabídkou a poptávkou po pracovních silách, produktivnímu využití zdrojů pracovních sil a k zabezpečení práva občanů zaměstnání. Státní politika zaměstnanosti zabezpečují Ministerstvo prá­ce a sociálních věcí a příslušné úřady práce.

Aktivní politika zaměstnanosti - Aktivní politikou zaměstnanosti se rozumí souhrn opatření směřujících k zajištění rovnováhy na trhu prá­ce. Aktivní politika zaměstnanosti je zabezpečována z prostředků účelově určených na politiku zaměstnanosti. V rámci této aktivní politiky můžeme rozlišit programy a opatření regionálního a celostátního charakteru, a dále pak mezinárodních programy zaměstnanosti.

Mezi opatření nástroje řadíme:

1.      rekvalifikaci

2.      investiční pobídky,

3.      veřejně prospěšné práce,

4.      společensky účelná pracovní místa,

5.      překlenovací příspěvek,

6.      příspěvek na dopravu zaměstnavatelů,

7.      příspěvek na zapracování,

8.      příspěvek při přechodu na nový podnikatelský program.

Pasivní politika zaměstnanosti - Pasivní politikou zaměstnanosti se oproti tomu rozumí zprostředkování zaměstnání uchazečům o práci a také hmotné zabezpečení uchazečů o práci.

Právo na zaměstnání bývá někdy nesprávně zaměňováno za právo na práci. Z právního hlediska se ovšem jedná o odlišné pojmy, právo na zaměstnání je pojmem užším. Právem na zaměstnání se v souladu se zákona č.435/2004  Sb., o zaměstnanosti rozumí právo občanů, kteří chtějí a mohou pracovat a o práci se skutečně ucházejí:

a) na zprostředkování pracovního uplatnění ve vhodném zaměstnání,

b) na rekvalifikaci nezbytnou k pracovnímu uplatnění,

c) na podporu v nezaměstnanosti před nástupem do zaměstnání a v případě ztráty zaměstnání.

Právo na zaměstnání nelze občanovi odepřít z důvodu rasy, barvy ple­ti, pohlaví, sexuální orientace, jazyka, víry a náboženství, politického nebo jiného smýšlení, členství nebo činnosti v politických stranách nebo poli­tických hnutích, odborových organizacích a jiných sdruženích, národnosti, etnického nebo sociálního původu, majetku, rodu, zdravotního stavu, věku, manželského a rodinného stavu nebo povinností k rodině. Je zakázáno též takové jednání, které diskriminuje nikoliv přímo, ale až ve svých důsled­cích, jakož i jednání spočívající v navádění k diskriminaci - tzv. nepřímá diskriminace. Nicméně ani diskriminaci nemožno pokládat za všeobjímající "absolutní pojem". Za diskriminaci se nepovažují případy, kdy to stanoví expressis  verbis zákon o zaměstnanosti nebo zvláštní právní předpis nebo je pro to věcný důvod spočívající v povaze zaměstnání, které by měl občan vykonávat, a který je pro výkon tohoto zaměstnání nezbytný. Právo ob­čana na zaměstnání se zabezpečuje především jeho pracovním uplatněním v zaměstnání umožňujícím mu výkon práce v pracovním vztahu. Právnická nebo fyzická osoba je povinna plnění běžných úkolů vyplývajících z předmě­tu její činnosti zajišťovat svými zaměstnanci, které k tomu účelu zaměstnává v pracovních vztazích podle zákoníku práce.

Vhodné zaměstnání -  občan má právo na za­bezpečení vhodného zaměstnání. Pod pojmem vhodného zaměstnání se rozumí takové zaměstnání, které odpovídá jeho zdravotnímu stavu, s přihlédnutím k jeho věku, kvalifikaci a schopnostem, délce předchozí doby zaměstnání a možnosti ubytování. Občan má právo svobod­ě si zvolit své zaměstnání a vykonávat je na celém území České republiky, nebo si může zabezpečit zaměstnání v zahraničí.

Zprostředkování zaměstnání - Pod tímto pojmem pro naše účely rozumíme činnost zaměřenou na vyhledávání vhodného zaměstnání pro ob­čana, který se o práci uchází, a na vyhledávání zaměstnanců pro zaměstna­vatele, který hledá nové pracovní síly. Součástí zprostředkování zaměstnání je také činnost informační a poradenská. Zaměstnání primárně zprostředkovávají příslušné úřady práce, jiné právnic­ké nebo fyzické osoby mohou zprostředkovávat zaměstnání jen za podmínek stanovených zákonem o zaměstnanosti.

Zásada bezplatnosti zprostředkování zaměstnání - ex lege úřady práce zprostředkovávají zaměstnání bezplatně, a to na celém území České republiky. Prvek mezinárodní součinnosti je možnost úřadů práce zprostředkovávat zaměstnání z území České republiky do zahraničí a ze zahraničí na území České re­publiky. Zásada bezplatnosti platí pro úřady práce absolutně, oproti tomu pro jiné aprobované právnické nebo fyzické osoby zpro­středkování zaměstnání za úhradu lze vykonávat i za účelem dosažení zis­ku. Zde je ovšem potřeba zdůraznit, že při zprostředkování zaměstnání za úhradu nemůže být úhrada požadována od občana hledajícího zaměstnání. V souvislosti se zprostředkováním zaměstnání se zakazují jakékoli srážky ze mzdy nebo jiné odměny poskytované zaměstnanci za vykonanou práci, ve prospěch jiné osoby, která zaměstnání zprostředkovala; to platí obdobně o provádění srážek ve prospěch zaměstnavatele v souvislosti s přijetím za­městnance do zaměstnání nebo příslibem zachování jeho zaměstnání. Takže i u soukromých zprostředkovatelů je uplatněna zásada bezplatnosti zprostředkování zaměstnání (ustanovení § 18 odst. 3 ZoZ).

Zprostředkování zaměstnání úřady práce (§ 18 až § 21 ZoZ)

Zájemce o zaměstnání (§ 22 ZoZ)

Evidence zájemců o zaměstnání (§ 23 ZoZ)

Uchazeč o zaměstnání (§ 24 a § 25 ZoZ)

Zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání (§ 26 ZoZ)

Evidence uchazečů o zaměstnání (§ 27 a 28 ZoZ)

Ukončení vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání (§ 29 ZoZ)

Vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání (§ 30 až 32 ZoZ)

Zvýšená péče při zprostředkování zaměstnání (§ 33 ZoZ)

Volná pracovní místa (§34 až § 38 ZoZ)

Rekvalifikace - rekvalifikací se rozumí taková změna dosavadní kvali­fikace uchazeče o zaměstnání, kterou je potřebné zajistit získáním nových znalostí a dovedností. Této změny lze docílit buď teoretickou, nebo praktic­kou přípravou, umožňující jeho pracovní uplatnění ve vhodném zaměstnání. Rekvalifikace pomáhá řešit nesoulad mezi kvalifi­kační strukturou uchazečů o zaměstnání a požadavky zaměstnavatelů na obsazení volných míst.  Při určování obsahu a rozsahu této přípravy se vychází z dosavadní kvalifikace uchazeče o zaměstnání tak, aby byla co nej­účelněji využita při získávání nových znalostí a dovedností nezbytných pro výkon práce v zaměstnání, pro které je rekvalifikován. Na základě toho se rovněž určuje způsob a doba zabezpečení rekvalifikace. Obdobně je možno postupovat v případech, kdy uchazeč o zaměstnání dosud žádnou kvalifikaci nezískal.

Rekvalifikace se provádí na základě písemné dohody uzavřené mezi ucha­zečem o zaměstnání a úřadem práce, který mu nabídl zabezpečení rekva­lifikace. V dohodě se uvede zejména obsah rekvalifikace, způsob a doba jejího zabezpečení a podmínky hmotného za­bezpečení po dobu rekvalifikace. Dalším typem rekvalifikace je rekvalifikace prováděná zaměstnavateli v zájmu dalšího pracovního uplatnění jejich za­městnanců. Tato se realizuje na základě písemné dohody uzavřené mezi za­městnancem a zaměstnavatelem. Rekvalifikace uskutečňuje v pracovní době a je překážkou v práci na stra­ně zaměstnance; za tuto dobu přísluší zaměstnanci náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku.

Podpora v nezaměstnanosti a podpora při rekvalifikaci

Nárok na podporu v nezaměstnanosti má uchazeč o zaměstnání, který

a) vykonával v délce alespoň 12 měsíců v rozhodném období (poslední 3 roky před zařazením do evidence uchazečů o zaměstnání) zaměstnání nebo jinou výdělečnou činnost zakládající povinnost odvádět pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti;

b)  požádal úřad práce o poskytnutí podpory v nezaměstnanosti;

c) ke dni, k němuž má být podpora v nezaměstnanosti přiznána, není poživatel starobního důchodu.

O podpoře v nezaměstnanosti rozhodne úřad práce.

Rozhodným obdobím pro posouzení nároků na podporu v nezaměstnanosti a podporu při rekvalifikaci jsou poslední 3 roky před zařazením do evidence uchazečů o zaměstnání.

Podpůrční doba (doba výplaty) činí u uchazeče o zaměstnání:

a)     do 50 let věku 5 měsíců,

b)     od 50 do 55 let věku 8 měsíců,

c)     nad 55 let věku 11 měsíců.

Výše podpory v nezaměstnanosti a podpory při rekvalifikaci se stanoví procentní sazbou v průměrného měsíčního výdělku.

Procentní sazba podpory v nezaměstnanosti činí:

a)     první 2 měsíce podpůrčí doby 65 % průměrného měsíčního čistého výdělku

b)     druhé 2 měsíce podpůrčí doby 50 % průměrného měsíčního čistého výdělku

c)     po zbytek podpůrčí doby 45% průměrného měsíčního čistého výdělku

d)     při rekvalifikaci 60 % průměrného měsíčního čistého výdělku

POSTAVENÍ ÚŘADU PRÁCE VE STÁTNÍ SPRÁVĚ

Úřady práce jsou správní úřady. V čele úřadu práce je ředitel.

Správní obvody úřadu práce jsou shodné s územními obvody okresů.

Místní příslušnost úřadu práce se řídí místem, ve kterém je nebo má být zaměstnání vykonáváno, nebo bydlištěm fyzické osoby, jejíž zdravotní stav úřad práce posuzuje, pokud zákon nestanoví jinak.

Názvy sídla úřadu práce jsou uvedeny v příloze č. 1 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti.

JEDNOTLIVÉ ČINNOSTI ÚŘADU PRÁCE

Úřad práce:

·        zpracovává koncepci vývoje zaměstnanosti ve svém správním obvodu

·        soustavně sleduje a vyhodnocuje situaci na trhu práce

·        spolupracuje se správními úřady, územně samosprávnými celky, orgány sociálního zabezpečení...

·        přijímá opatření na podporu a dosažení rovného zacházení s muži a ženami, osobami bez ohledu na jejich národnost, rasový nebo etnický původ ….

·        zabezpečuje a podporuje projekty a opatření související s rozvojem lidských zdrojů v oblasti trhu práce uskutečňované v jeho správním obvodu, ..

·        provádí zprostředkování zaměstnání uchazečů o zaměstnání a zájemcům o zaměstnání ...

·        poskytuje fyzickým osobám a zaměstnavatelům poradenské, informační a další služby v oblasti zaměstnanosti,

·        zabezpečuje uplatňování nástrojů aktivní politiky zaměstnanosti

·        vyplácí podporu v nezaměstnanosti a podporu při rekvalifikaci,

·        vede pro účely zaměstnanosti evidenci volných pracovních míst, evidenci zájemců o zaměstnání, evidenci uchazečů o zaměstnání,...

·        vykonává kontrolní činnost, včetně ukládání pokut,

·        posuzuje zdravotní stav.